BERNARDYNKLUB.CZ

Něžný obr

článek převzatý z časpoisu Svět psů 7/2002
autor: Pavel Bláha a Otakar Vondrouš

Bernardýn – dříve se mu říkalo svatobernardský pes – patří pravděpodobně k nejstarším plemenům a díky své velikosti také k plemenům nejznámějším. Každý si s tímto plemenem spojuje jméno Barry. Tomuto pravděpodobně nejznámějšímu zástupci plemene se připisuje záchrana čtyřiceti lidských životů před smrtí v bílém náručí smrti ve sněhu.

Psy chovali v kláštěře na Hoře svatého bernarda již velmi dávno. Ti provázeli lidi na jejich putování a ukazovali jim bezpečně správnou cestu i ve sněhových bouřích v drsném prostředí vysokých hor. Díky své vrozené ochotě pomáhat lidem, svým instinktům a své schopnosti přežít i za nejtěžších životních podmínek byli přímo předurčeni samostatně pracovat jako lavinoví psi.

Tuto úlohu již dnešní bernardýn nemá. Moderní technika ho vytlačila z celé oblasti, jež mu byla vlastní. Doprava záchranářských psů pomocí vrtulníku přinesla to, že lidé se rozhodli vzít s sebou raději tři psy menších plemen než jednoho bernardýna. Vlohy k záchranářské práci však má bernardýn dodnes – jak ostatně dokazují i jednotlivé pracovní skupiny.

Jeho vyrovnaný temperament, trpělivost a oddanost vlastní rodině jsou ideálními vlastnostmi pro jeho dnešní využití – bernardýn je vynikajícím rodinným a společenským psem. Jeho láska k dětem je příslovečná. Je to ale také pes s mimořádnými požadavky. Již samotná jeho velikost omezuje okruh zájemců o bernardýny, protože rozhodně není rozumné chovat psa jeho velikosti v bytě v činžovních domech. To by nevyhnutelně přinášelo problémy. Bernardýn klade velké požadavky na prostor i projevy lásky a příchylnosti.

Z historie
Celá řada nálezů lebek v Alpách a také v blízkosti Hory svatého bernarda dokládá, že v alpských oblastech zůstali římští molosové. Nalezené lebeční kosti vykazují značnou podobnost s lebkou bernardýna, a proto se předpokládá, že bernardýn původně pochází z těchto velkých plemen psů, třebaže se během staletí smísil také s jinými plemeny.

Když na počátku minulého století sněhová bouře silně zdecimovala celý chov psů v klášteře, pokusili se chovatelé plánovitě zrekonstruovat toto odolné pracovní plemeno ze psů, kteří byli kdysi předáni jejich milovníkům v údolí. Prvním, kdo se pustil do této práce, byl Heinrich Schumacher. Za ním následovali další a v roce 1884 byl ve Švýcarsku založen první speciální klub chovatelů svatobernardských psů. O několik let později, v roce 1891, byl založen klub milovníků svatobernardských psů v Německu. Tento klub je dnes celosvětově největším speciálním chovatelským klubem tohoto plemene.

V době založení obou klubů pokládala řada lidí bernardýny za luxusní psy. Příčinou byly větší náklady na jeho chov, které činily tohoto psa nedostupným. Příčina byla také v tom, že se již několik let chovala jedna z variet bernardýna, dlouhosrstý svatobernarský pes. Původní pes měl patrovou srst. Mylný názor, že dlouhosrtí psi jsou odolnější proti povětrnostním vlivům, přiměl některé chovatele vkřížit do chovu bernardýnů leonbergry a novofundlandské psy.

Povaha
Bernardýn je vyrovnané a sebevědomé povahy. Z těchto povahových vlastností plyne také jeho příslovečná dobromyslnost a láska k dětem.

Uvedené vlastnosti je však třeba rozvíjet – podobně jako u ostatních plemen. Bernardýn je oddaný člověku a potřebuje hodně kontaktu s lidmi i jinými psy.

S rozvojem jeho vlastností musí začínat již chovatel a pokračovat v něm musí nový majitel. Bernardýn ale potřebuje také důslednou výchovu, aby neobrátil svoji nespoutanou sílu nesprávným směrem. Bernardýn proto nepatří mezi psy, kteří apaticky leží vždy člověku v cestě, ale – zvláště v mládí – je opravdu činorodý, pozorný a ostražitý.

Správně vychovaný bernardýn je oddaný a plný lásky ke svému majiteli a jeho okolí, současně ale také spolehlivý a ostražitý, vybavený přiměřeným ochranářským pudem.

Dnešní chovatelské cíle
Podobně jako u řady jiných plemen docházelo v minulosti k přehnanému zdůrazňování pochybných kritérií krásy plemene. Následkem toho se u psů vyvinul extrémní typ, který byl mnohdy v rozporu se zájmy plemene.

Současné evropské kluby si daly za cíl rozvíjet původní vlastnosti plemene. Cílem je chovat psa pokud možno funkčního a zdravého. Přitom je třeba klást důraz na povahu pracovního psa. Úhlení i délka jeho končetin by měla odpovídat vlastnostem horského psa. Jeho hrudník by neměl být přehnaně klenutý ani příliš hluboký.

Samotná hlava by měla být velmi výrazná a markantní, ale také harmonicky ladící s tělem a neměla by být nepoměrně velká. Velký důraz se klade také na to, aby byli psi pevné konstituce, dobrého osvalení a aby neměli příliš volnou kůži. Tvorba vrásek je nežádoucí, protože s sebou nese jen zdravotní problémy.

Před několika lety se evropské kluby pro bernardýny spojily a utvořil se volný svazek klubů usilující společně o rozvoj zdraví a původního typu plemene (WUSB – WELT union Der St. Bernards-klubs.). Tento svazek, který sdružuje v současné době 22 chovatelských klubů s téměř 7000 členy z Evropy, Ameriky a Austrálie a Nového Zélandu, umožňuje nejen zavádět společná chovateslká opatření, ale rozšiřuje také genofond, který je k dispozici v chovu.

Bernardýn v rodině
Noví majitelé si berou štěňata zpravidla v okamžiku, kdy u odpovědného chovatele již prošla prvním vtiskáváním na člověka a ostatní psy. Štěne je samozřejmě nejisté, protože je odloučeno od matky a svých sourozenců, a proto se především v prvních dnech těsně přimkne ke své nové smečce (k novým majitelům). Tuto fázi je třeba využít a naučit psa jeho první a nejdůležitější povel „Ke mně!“ V této době přichází štěně dobrovolně. Jeho výchova začala a měla by pokračovat důsledně. Z pochopitelných důvodů bychom mu rozhodně neměli ze soucitu všechno promíjet (přestože je ten pejsek tak „strašně smutný“). Musíme ho vychovávat s láskou, ale také důsledně, a někdy s ním musíme jednat i s určitým odstupem – jak to ostatně odpovídá jeho vrozeným projevům chování. Jedině tak se bude moci stát příjemným přítelem a společníkem. Proto bývají děti pro výchovu bernardýnů nevhodné.
Rodiče by nikdy neměli nechat malé děti hrát si s velkými psy o samotě a bez dozoru (třebaže jsou to psi, kteří tolik milují děti), a to platí zvláště o dorůstajícíh psech. Mladí psi jsou většinou velmi bouřliví ve svých projevech a bernardýni mají velkou sílu již jako mladí. Vzhledem ke své velikosti potřebují bernardýni hodně prostoru. Podobně jako ostatní psi i oni si chtějí hrát a běhat.

Přestože u rostoucích psů nelze vzhledem k jejich tělesnému vývoji doporučit příliš dlouhé procházky, neboť u mladého psa může snadno dojít k přetěžování, v domácím prostředí mu dovolíme pohybovat se po libosti.

Chovat takového psa čistě v nájemním bytě proto může být poněkud složité. Zahrada – nebo ještě lépe část zahrady – kterou může pes používat pro své hry, ledacos usnadní. Protože bernardýn je také smečkovým zvířetem, potřebuje častý kontakt a láskyplnou péči, aby nezakrněl. Svým majitelům se za to odvděčí oddaností a věrností.

Péče a krmení
Pořizujeme-li si psa, je to zpravidla štěně. To je již odstavené a u chovatele bylo poprvé očkováno proti běžným infekčním onemocněním. Toto očkování musí být bezpodmínečně zopakováno podle doby uvedené v očkovacím průkazu. Dospělému psovi stačí jedno přeočkování ročně.

Štěně již sice bylo několikrát odčerveno, ale mladého psa bychom měli pravidelně odčervovat v intervalu několika měsíců. U dospělých psů se můžeme omezit na odčervení jen v případě potřeby.

Výživa štěněte bernardýna je vlastně jednoduchá. Štěně krmíme zpočátku třikrát až čtyřikrát denně, mladého psa pak dvakrát denně. Nejjednodušší je rozhodnout se pro hotová krmiva, protože ta poskytují psovi většinou všechny potřebné vitaminy a minerály. Další přídavky se nedoporučují, protože snadno může dojít k jejich předávkování.

Protože jde o plemeno, které velmi rychle roste, je vhodnější dávat přednost hotovým krmivům s nižším obsahem bílkovin. Psi by neměli vyrůstat příliš rychle, ale měli by se vyvíjet raději pomalu. Množství potravy, které pes potřebuje, je individuálně velmi rozdílné. U velkých plemen je velmi důležité udržovat psi štíhlé, aby nedošlo vlivem nadváhy k trvalému poškození vyvíjející se kostry nebo vazů.

Pokud si něčím nejsme jisti, chovatel nám jistě rád kdykoliv poradí. Dospělé psy sice stačí krmit jednou denně, ale i zde je vhodnější krmení dvakrát denně, abychom psa nadměrně nezatěžovali jednou velkou dávkou potravy. Čerstvou vodu by měl mít pes k dispozici vždy.

Pro péči o srst docela stačí psa pravidelně vykartáčovat a vyčesat. U dlouhosrstých bernardýnů je to především během línání poněkud náročnější než u krátkosrsté variety. Při kartáčování kontrolujeme současně také, zda se neobjevily blechy nebo klíšťata. Pohled do uší a jejich eventuální vyčištění patří k celkové péči o psa stejně jako kontrola zubů, zda se na nich netvoří zubní kámen. Pro psa je tato péče současně příjemnou příležitostí navázat úzký kontakt se svým majitelem.

Fotografie: Petr Dvořáček, Josef Chejn a archiv redakce.

Galerie

přihlásit